Jurta (ger, kabitka, kherga) je typické asijské stepní obydlí, které je pro své vlastnosti považováno za jednu z nejvelkolepějších a nejtrvalejších typů staveb v historii kultury bydlení vůbec.
Vyvinula se před více než 3 tisíci let v nehostinných oblastech dnešního Mongolska a Číny a brzy se rozšířila po celé Asii. Její podoba se dodnes nezměnila. Je tomu tak proto, že je to stavba v mnoha směrech dokonalá a dlouhá staletí potvrdila, že na ní zkrátka není co vylepšovat.
Podstatou jurty je kruhový půdorys, kde na rozdíl od rohových obydlí proudí energie cyklicky stále dokola. Není náhodou, že kruhový tvar mají i příbytky zvířat, třeba doupata nebo hnízda ptáků. Jde vlastně o nejpřirozenější formu ohraničení, vlastní všem organismům. Proto je jurta člověku vnitřně velmi přirozené prostředí. Prostředí, které dokáže zklidnit, prohřát i takzvaně dobít baterky.
Pobyt v jurtě má proto příznivý vliv na naše zdraví a psychiku. Není to dáno jen harmonickým působením geometricky posvátného kruhového tvaru, ale také absencí rohů a betonu, které člověka obvykle nekompromisně oddělí od okolního světa. V jurtě tomu tak není. Všechno je slyšet, všechno je cítit.
Městský člověk pak v jurtě záhy pochopí, že síla přírody je něčím, od čeho se není třeba oddělovat, ale naopak tím, co ho posiluje. A také zjistí, že stěny jurty mu ve skutečnosti neposkytují o nic menší ochranu, než betonové zdi.
V tradiční jurtě má každá osoba i věc přesně určené místo. Východní část jurty je část ženská, západní půlka je určena mužům a hostům. Zatímco děvčata a mládenci tradičně sedávají, společně s čerstvě narozenými mláďaty, u dveří, vzácným hostům patří čestné místo u kamen. Čím vzácnější osoba, tím je posazena dále od vstupních dveří. V jurtách Ulán a Bátar se však těchto přísných pravidel držet samozřejmě nemusíte. To ale neznamená, že se jimi nedoporučujeme řídit ☺